Švejka bych rád viděl na šachovnici.

             Osudy dobrého vojáka Švejka mají v naší knihovně čestné místo, i když má žena Alena má tak trochu podobný problém jako paní Eva P. Taky se nesměje a Švejka jednoduše odmítá. Co s tím naděláme? Můžeme protestovat, oponovat, psát blogy, ale to je asi tak všechno,co se s tím dělat dá.

             Pan Hašek nám nadělil Švejka a jeho prostřednictvím situace vskutku geniální. To, co čteme v „Osudech“, si Hašek nevymyslel jako sci-fi...ano, fantazii měl, ale přenesl tehdejší dobu, včetně nesmyslné války do díla, které bez víz, řekl bych na pozvání, opustilo hranice. Ano, z Haškova humoru se nejprve třese bránice, pak z něj však mnohdy mrazí. Švejk, to je nadčasovost myšlenek, vložená do úst obyčejným lidem a vtipná lidská vyprávěčská konstrukce příběhů, na konci se zdviženým ukazováčkem. Zrcadlo naší blbosti, včetně blbosti v rukou mocných.

            Švejk je taková malá česká bible. Je to satirický román, rozhodně to není taková sranda, jako film s Rudolfem Hrušínským. 

            Švejk ukazuje, jak používat selský rozum, jen je to třeba vyčíst mezi řádky. Švejkovství určitě není to, co charakterizuje nás Čechy, i když....

            Za pár let bude Haškův Švejk slavit stovku a nevím jak vy, ale já stále potkávám Bredschneidery, Katze, Lukáše, Duby.......

            Švejk je své podstatě tak silná (ne)přímočará postava, že by si zasloužila náležitě ocenit. Rád bych Švejka viděl na šachovnici vedle krále, dámy....samozřejmě dva Švejky, jednoho mezi bílými a druhého mezi černými...místo střelce nebo věže. Není to jen obyčejný pěšák.

            Jenže ono to asi nepůjde, tahy, které bych figurce Švejka přiřadil, má ve vínku dáma!